Únor 2018

domeček

12. února 2018 v 8:01 | vladajo |  Moje
Ahojda..

Pamatujete si třeba na to, kde vaši prarodiče bydleli?

Já ano, ale lepší je zachovat si vzpomínky, nežli do toho domu přijít a
vidět jak to tam vypadá jinak. Je smutné že ty vzpomínky pak odcházejí a pomalu mizí..

Byl to dům kde jsme se sešli. Jakože vnoučata a tak. Najednou to tak nebylo se sestřenkou se už moc nevídám a to mě mrzí.. Je smutné jak se vše okolo mění.. Poslední dobou až moc .. Je hrozné vidět po prarodičích dům kde to bylo prostě podle nich. Teď už je to do moderny. Neříkám jako je to hezký, ale jeto dům, který byl jejich.

Bohužel..

Žít svůj život? nebo cizí?

9. února 2018 v 20:46 | vladajo |  mé názory
Ahoj

Dnes tu mám pro vás něco co mi vadí...

Když žijete svůj život přemýšlíte jen nad tím co vy sám
jako osoba můžete dělat např : dneska si dojdu propíchnout
ucho! MMM.. zejtra jdu na tetování. To znaméná že máte svojí
hlavu svoje zájmi například taky psání na blog. Každého
kdo z nás co tu píšeme tak nás něco vedlo, ale jsou tu tací, kteří
slyšeli, že tamta píše no tak já taky!
Bohužel, ale znám takové lidi. Třeba spolužák ze školy nebudu
jmenovat, se chová asi nějak takhle. Jdu objednávat přes nějakou
stránku, teď je jedno jakou. On řekne já taky. Něco vám tam nejde!
To je věc, kterou opravdu miluju! No to musíš udělat určitě tak a tahle a tak!
Nezná to a nemá svojí hlavu člověk, kterým pohrdám!

Každy bychom měli mít svoji hlavu
a neopakovat se po lidech.

Jaký na to máte názor vy?




F.A. 1.část

6. února 2018 v 9:58
Bylo 1.2.1955. a kluk viděl jak z nebe něco padá. Byl to malí Oliver, který to viděl.
Nějaká velká žluto-červená žhavá koule. Viděl jak
padá, spadla za nedalekým kopcem.
Oliver sednul na kolo a jel se podívat co
to je. Když vyjel nahoru
na kopec, viděl dopadovou dráhu
a všude peří. Šel po stopě dopadu.
Viděl chlapce celého zkrvaveného a
pomláceného. Najednou si všimnul jedné
velmi zvláštní věci. Chlapec měl křídla, černé
jako uhlí a velmi velké.
Oliver rychle seběhnul k němu a pomáhal
mu dostat se na nohy.
Byl velmi oslaben. Posadil ho tudíž na
kámen a dal mu napít ze své
láhve co měl na kole. Poté se Oliver začal
vyptávat, kdo to je a co se mu stalo?
Kluk s křidly řekl jen : ´´ Jsem tvůj anděl strážný
a poslali mě sem k tobě, ale zaráží mě to, že mě vidíš?´´.
Oliver nechápal, přoč by ho nemohl vidět.
Zeptal se na to a dostal vysvětlení, které ho velmi zaráželo.
Správně by ho smrtelníci neměli vidět, je to přeci Anděl.
Anděla by neměl nikdo vidět a už vůbec né slyšet.
Oliver se mu snažil ošetřit rány a zastavit krvácení.
Pak už tam jenom tak stál a díval se z hrůzou
v očích na něj a jeho křídla.